Viktor Prášil začal studovat na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku od roku 2007. Svoje studium ukončil v roce 2011 titulem bakaláře (zvuková tvorba). Po škole se uchytil ve studiu Soundsquare v Praze. S filmem začal profesionálně pracovat už v době studia školy od roku 2009. Aktivně se od tohoto roku účastnil mnoha profesionálních natáčení i na postprodukci zvuku.
Jeho nejvýznamnějším rokem se stal 2015, kdy se účastnil natáčení televizního seriálu HBO Manom, kde působil jako zvukař. V roce 2016 pracoval na filmě Polednice, za který byl dokonce nominovaný za nejlepší zvuk na cenu Českého lva. V roce 2017 se mu podařilo zapojit se do natáčení dalšího filmu - Po strništi bos, kde měl možnost pracovat s Janem Svěrákem, který byl nominovaný na Českého lva za nejlepší zvuk, ve filmu pracoval na mixu zvuku. Vedle toho se v tomto roce podílel na mini televizní sérii Dukla 61. Rok 2018 ho přivedl ke spolupráci na filmu Zlatý podraz, který byl také nominovaný na cenu Českého lva. Vedle toho pracoval na mixu zvuku televizní série HBO Terapie. V roce 2019 pracoval opět na mixu zvuku filmu Nabarvené ptáče, kde byl nejen nominovaný, ale už i vyhrál cenu za nejlepší zvuk. V roce 2020 se dostal ke spolupráci s Netflixem, který pracoval na televizní sérii Dopis pro krále. Vedle toho v tomto roce pracoval na filmu Havel, který byl rovněž nominovaný za nejlepší zvuk. Rok 2021 mu přinesl možnost opět pracovat na netflixovém filmu Army of the dead a na filmu Medieval. V současné době nadále pracuje na natáčení dalšího netflixového filmu All quite on the western front.
V roce 2022 byl nominován na Oscara za zvuk k filmu Na západní frontě klid.
V roce 2019 získal Českého lva za nejlepší zvuk film Nabarvené ptáče, kde pracoval na mixu zvuku.
V roce 2017 byl nominovaný na Českého lva za nejlepší zvuk k filmu Polednice.
Osobní vzpomínka na studium:
Rád vzpomínám na hospody a celkovou přátelskou atmosféru v Písku, která se vytvářela právě v těchto hospodách. Co se týká studia zvuku, tak to bolo skoro také samostudium. Co jsme si pro natáčení nezařídili sami, tak to jsme neměli. Zní to asi trochu drsně, ale právě v tom nám byla škola užitečná. Kdo chtěl točit, musel si najít cestu. Kdo nechtěl, tak s tím přestal.
